Úvod
Během vývoje každého lidského jedince působí na jeho osobnost řada vlivů, které ovlivňují jeho prožívání a způsob chování i vztahy s okolím. Jedním ze závažných vlivů, se kterými se lze setkat u řady osob, je komplex méněcennosti.
Otázky poznání jeho podstaty, vzniku a kompenzace mohou být stěžejními pro výchovu, i pro vyrovnání se s nepříznivými vlivy v pozdějším věku.
Podstata komplexu
Carl Gustav Jung dospěl k vlastnímu pojetí lidské psychiky, která je označována jako analytická (resp. komplexová) psychologie.
Jung označuje komplexy určité konstelované obsahy, které mají svou vlastní specifickou energii. Za "konstelaci" "je vyjádřena skutečnost, že vnější situací je vyvolán psychický proces, spočívající v soustředění a připravení určitých obsahů. Výraz "člověk je konstelován" znamená, že zaujal vyčkávací a pohotovostní stanovisko, které určuje zcela vymezený způsob reagování. Konstelace je bezděčně nastávající automatický proces, čemuž nikdo nemůže zabránit." (3/243)
Objev různých druhů komplexů vyšel z poznání určitých pomlk a slovních reakcí při Jungových "asociačních testech". Proto Jung říká, že "komplex je shluk asociací - jakýsi druh obrazu více nebo méně složité psychologické povahy - někdy má traumatický charakter, někdy jednoduše bolestivý a velmi citově zabarvený charakter. Vše, co je vysoce citově zabarvené, se poněkud obtížně zvládá." (2/83)
Dalo by se namítnout, že termín "komplex" lze nahradit slabým či poškozeným sebevědomím. Mezi těmito pojmy však existuje rozdíl v hloubce prožitku. Jak sám název "sebevědomí" říká, jde o soubor myšlenek, názorů, sebehodnocení atd., který je prožíván ve vědomí, člověk si jej běžně uvědomuje, zatímco komplex, v tomto případě komplex méněcennosti zasahuje hlavně do nevědomí, a do vědomí vystupuje jen jako pověstný "vrcholek ledovce", navíc má větší autonomii. Vztah mezi oběma může být takový, že komplex méněcennosti se vytváří či může vytvořit v důsledku poškozeného sebevědomí.
"Komplex nepodléhá kontrole vůle, ale má psychickou autonomii. Autonomie spočívá v tom, že se komplex manifestuje nezávisle na vůli, a dokonce se může projevit i v přímém protikladu k vědomým tendencím. Komplex se vědomí tyransky vnucuje." (3/120)
Hlavní znak komplexů - jejich těžiště v nevědomí - může být způsobeno řadou vlivů. Někdy je obsah nevědomě vytěsněn, (např. v případě trautatizujících zážitků z dětství, jejich nepochopitelných znaků a obsahů, apod.) jindy je jejich obsah natolik trýznivý, že je záměrně zatlačen. "Komplexy vypadají jako něco malého, ba směšně malicherného, že se za ně člověk stydí a dělá vše pro jejich utajení. Kdyby ale skutečně byly tak nicotné, nemohly by být ani tak trýznivé. Trýznivé je to, co způsobuje trýzeň, tedy něco vysloveně nepříjemného, co jako takové je eo ipso důležité a jako takové by mělo být bráno. Avšak co je nepohodlné, učiníme až příliš rádi neskutečným, pokud to jen jde." (3/251)
Podle Junga existují komplexy, které byly z vědomí vytěsněny a komplexy, které nikdy ve vědomí nebyly.
"Komplex" je tedy "obraz určité psychické situace, která je živě emocionálně zdůrazněna a kromě toho se ukazuje jako inkompaktibilní s habituálním stavem vědomí nebo vědomým postojem. Pro tento obraz je charakteristická velká vnitřní soudržnost, má svoji vlastní celost, a mimoto disponuje relativně vysokým stupněm autonomie, to znamená, že vědomým dispozicím je podroben jen v malé míře, a chová se proto v prostoru vědomí jako oživené corpus alienum (cizí těleso)." (3/246)
Dá se tedy shrnout, že komplex méněcennosti je souhrn názorů, myšlenek, které se zaměřují na sebehodnocení vlastní osoby, jejích fyzických proporcí, psychických vlastností, schopností a dovedností a shledává v nich určité nedostatky v porovnání s jinými lidmi. Tento souhrn má značnou autonomii a je z větší části zatlačen do podvědomí. To se pak projevuje v lidském prožívání, chování, motivaci a volních procesech.
Komplex méněcennosti se týká vzhledu (člověk se pokládá za tělesně nevzhledného, méněcenného), inteligence (člověk se pokládá za příliš hloupého či nedostatečně vzdělaného), fyzické síly (člověk se pokládá za příliš slabého), atd. Tyto vlivy nevystupují v krystalicky čisté podobě, často se pojí do souhrnu více vlivů. Při komplexu méněcennosti je člověk konfrontován s hodnotami, které jsou na jedné straně historicky, společensky a kulturně podmíněny, na druhé straně jsou vytvořeny samotným subjektem a je jim přičtena stěžejní důležitost.
