Sedím na pyramidě a je mi tu krásně.

Široko daleko nikdo. A nic. Jen pyramida pode mnou. A pak nekonečná písečná poušť a nad ní modrá nebeská báň. Nikde ani mráček. Nemyslím na nic. To mám nejraději. Vypnutý mozek. Nikde žádný mráček, žádná myšlenka, žádná emoce. S vyjímkou jedné. Z hluboka se nadechuji a vtahuji do sebe vesmírnou lásku. Ve svém nitru k ní přidám svou lásku a s výdechem ji vysílám do celého světa. Ke všem bytostem, ke všem lidem. I k těm co mi ublížili nebo mě nemají rádi. Sedím na pyramidě a je mi tu krásně. Nechci odtud odejít, chci zde být pořád, na věky.

Když sedím na pyramidě, je to pro mě velmi příjemné. Rozhodně mnohem více, než pro čtenáře, kteří zabloudí na můj stejnojmenný magazín o věcech mezi nebem a zemí. Již 13 let jsem zde nepublikoval žádný článek.

Za tu dobu se mnohé změnilo. Když jsem Pyramidu zakládal, tak byl internet v plenkách. V oficiálních mediích se těmto tématům příliš nevěnovali a na internetu nebylo mnoho zdrojů. Tak jsem přidal svou trošku do mlýna. Když jsem v jednom ze svých prvních příspěvků napsal, že vzhledem k neuvěřitelně obrovskému množství hvězd, které ve vesmíru jsou je nemožné aby někde jinde neexistoval inteligentní život, strhla se na mě tehdy ostrá kritika.

Dnes je vše jiné. Myslím, že většina lidí již dnes nepochybuje o tom, že „ufouni“ někde jsou. Media o těchto a podobných tématech hovoří poměrně často, dokonce i ta veřejnoprávní. Což je skvělé! Část lidí „se zkultivovala“ a těm s jiným názorem již nenadávají. Internet je plný podobných zdrojů. Mnohé jsou i více komerční něž záhadologické. Zisk mají na prvním místě a naše věci jsou pro ně jen prostředkem, výrobním nástrojem.

Má za těchto okolností Pyramida vůbec nějaký smysl? Komerčním projektům nikdy nebude moci konkurovat. A informací je již dnes přehršel. Může vůbec přinést něco nového?

Jakožto duchovně založený člověk věřím tomu, že když je něco podáváno upřímně, s láskou a se srdcem na dlani, tak to je pro příjemce jiné, než když je totéž podáváno kvůli výdělku, slávě a podobným věcem.

Dnes je svět plný opuštěnek, jak říkám lidem, kteří jsou sami. Někdy mají řadu přátel či známých, ale jedni druhým se neotevřou a tak i když někoho mají, jsou sami. Bohužel někteří z nich žijí i v manželském svazku s tím druhým. V Boha dnes mnoho lidí také nevěří a tak tu máme národ plný osamocených lidí. Kteří cítí, že jim něco chybí, ale neví co. Přitom je to tak jednoduché, to jediné, co dnes lidem chybí je láska. Kterou je přitom tak snadné dát. Nebývá snadné ji získat. A jako vše vzácné, nechtějí ani ji lidé dávat zadarmo. „Dám ti lásku, ale dej mi svou. Nedáš? Tak já taky nedám!“ a jsme tam kde jsme byli. Nikdo ji dát neche, nikdo ji nedostává.

Z vlastní zkušenosti vím, že když člověk prožívá období, kdy je odtržen od duchovna, od vesmírné lásky. A dostane se mu do rukou text napsaný někým, kdo tak moc odtržen není. A při psaní díla si od něj nesliboval žádný hmotný statek ať již v podobě peněz, slávy či jiný. Tak že čtení takového textu má uklidňující účinek. Přitom vůbec nemusí být o věcech duchovních. Protože se nyní snažím být odtržen co nejméně, mohly by mé texty mít podobný účinek na ty, kteří jsou odtrženi více nebo jsou dokonce opuštěnkami.

Nemyslím si, že jsem nějaký guru nebo spasitel. Beru to čistě pragmaticky a fyzikálně (příp. psychologicky). Když napsání textu není vedeno snahou po osobním prospěch, ale snahou o zjevení pravdy (byť text sám nemusí objektivně být pravdivý). Tak na počátku je čistá energie a ta se logicky musí přenést i na konec procesu, tedy na čtení. Těm pro které je taková myšlenka příliš odvážná nabídnu jiné vysvětlení. Toto rozpoložení mě vede k tomu, že píšu jinak než bych psal kdyby mi šlo o to psaním vydělat. Mé podvědomí mě vede k používání jiných slov a jiných větných kostrukcí, které mají archetypální charakter. A proto je podvědomí čtenáře rozpozná a text na něj proto působí uklidňujícím dojmem.

Nevztahuji to jen na sebe. Obecně mám zato, že má smysl aby lidé dělali věci zadarmo, bez nároku na honorář či jiné statky. Protože konzumace takto zhotovených děl (čtení textů, prohlížení výtvarných děl ap.) je pro příjemce pozitivní.

Mám tedy důvod psát. Byť by to mělo pomoci jedinému člověku. Pyramida se ale rozhodně nestane takovým tím plátkem, který má plná ústa lásky a všechny k ní vyzývá. Osobně takové nemám moc rád. Chci aby toto bylo jaksi ukryto v pozadí. Pyramida bude dál o záhadách, mysteriích a trochu více o duchovnu než dříve. Za těch třináct let se mi nahromadilo pár zajímavých námětů a rozepsaných článků.

Proto začínáme novým webem a vzhledem, který spouštíme dnes, tj. 31.12.2014.

Novinkou nyní také bude sekce odkazující na zajímavé dokumenty odvysíláné v televizi.

Ať Vám tedy nová Pyramida přinese mnoho hezkých chvil a zajímavých informací.

Related Posts

One Response to “Sedím na pyramidě”