Lidské poznání se opírá o svobodnou lidskou vůli.

Nostradamus (předmluva synu Cézarovi)

Na ČRo1 právě odvysílali pořad s jedním z napravených křesťanů (tj. rošťák, který se stal křesťanem). A samozřejmě jak už to tak bývá, do diskuzí o Bohu se vždy rád zapojí kdejaký ateista se svými přihlouplými otázkami týkajícími se Božského vzhledu, případně projíkající jiné lidské vlastnosti na Božský princip. I v tomto pořadu zazněla typická otázka jak Bůh vypadá a zda ho pan Jakub někdy viděl. Na tuto otázku již dnes existuje, díky naší kinematografii, vcelku trefná odpověď. Ta však ukazuje pouze jeden úhel pohledu, zohledňující tu skutečnost, že ne vše, co nikdo nikdy neviděl ještě zákonitě nemusí neexistovat.
Je zde však i jiný úhel pohledu a já věřím, že vhodnější, neboť zároveň dává odpověď na mnoho otázek, jež si věcí neznalí mohou klást. A o němž je právě tento článek. Ten jsem napsal ze dvou důvodů. Za prvé proto že mě mrzí odpovědi mnohých věřících na základní otázky ateistů. „Já ho prostě miluji“ není nejvhodnější odpověď na otázku jak Bůh vypadá a myslím si, že takto koncipované odpovědi je spíše utvrdí v jejich ateistickém názoru. Namísto toho, aby jim alespoň vysvětlily jak mají chápat to, v co odmítají věřit. Tedy pro poučení věřících, jak správně chápat Pána Boha a jak se vypořádat s podobnými otázkami. A za druhé proto, abych uspokojil zvědavé ateisty a poskytl jim odpověď na jejich nejoblíbenější otázku: „Jak Bůh vypadá?“

Bůh stvořil člověka k obrazu svému

Ano Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Zde však není řeč o fyzickém vzhledu Boha a člověka. Cožpak někdy někdo viděl Božskou prozřetelnost? Já myslím, že ne a že asi tak brzo neuvidí. Fyzický vzhled Stvořitele není jeho nejpodstatnější vlastností. Proto nejen, že ho nikdy nikdo neviděl, ale ze stejného důvodu se musíme také zamyslet nad otázkou, co v tomto kontextu znamená slovní spojení „k obrazu svému“. Je to důležité, protože nám to řekne, co v nás je Božské. Co je našim Božským darem. A zároveň to zřejmě budou ty nejpodstatnější Božské vlastnosti, protože v opačném případě bychom nemohli slovní spojení „k obrazu svému“ použít. Je-li totiž něco stvořeno k obrazu něčeho jiného, je jisté že jak obraz tak vzor musí mít ty nejpodstatnější vlastnosti shodné.
Co říci o Bohu? Mnoho toho o něm přeci nevíme, dokonce ani nevíme jak vypadá, kolik váží, jaké má IQ, jestli má hnědé oči nebo modré ruce. Jaké má vlastnosti a které z nich jsou nejpodstatnější? Víme jen to, že je všemohoucí, všudypřítomný a milosrdný a to je asi tak vše.
Položme si otázku, zda Boha někdo ovlivňuje. Myslím, že vzhledem k té skutečnosti, že jej považujeme za nejvyšší autoritu, je vhodné předpokládat, že tomu tak není. Neboť nemá kdo, nikdo nad ním už totiž není (jak krásné postavení :-). Je tedy zřejmé, že Bůh má svobodnou vůli. Dále víme, že občas něco stvoří, je tedy kreativní. Jinými slovy má vlastnost, které říkáme tvořivost. K čemu by mu byla všemohoucnost, pokud by se nemohla projevovat tím, že může být cokoliv(svobodná vůle) stvořeno (tvořivost). Nejsou náhodou tyto dvě vlastnosti nejpodstatnějšími vlastnostmi Prozřetelnosti? Pokud by neměla svobodnou vůli a tvořivost, mohla by být milosrdná a všemohoucí? Ne!

Základními Božskými vlastnostmi jsou svobodná vůle a tvořivost.

Rčení „k obrazu svému“ tedy ve skutečnosti znamená tu skutečnost, že člověk dostal od Pána Boha ty nejkrásnější vlastnosti a totiž svobodnou vůli a tvořivost (mimochodem v neomezené míře, ale o tom jindy). To tedy znamená, že člověk má svobodnou vůli ve svém tvoření. Mimo jiné se tyto vlastnosti projevují například tak, že Picasso tvořil své obrazy nezávisle na číkoliv vůli, svým svobodným způsobem, to znamená tak jak chtěl, tedy k obrazu svému. Proto je možné rozeznat díla starých mistrů navzájem od sebe. A obecně lze navzájem od sebe rozeznat svobodně tvořená díla jakýchkoli lidí. Neboť se v nich projevuje jejich svobodná vůle v tvoření – jinými slovy, každé je jiné.

A konečně se dostáváme k odpovědi

Tyto dvě vlastnosti dostalo lidstvo do vínku a působily po celou dobu jeho existence. Výsledkem toho je určitá cesta, kterou lidstvo prošlo a na jejímž konci právě nyní stojí. (Tohle není myšleno apokalipticky, ale jako konstatovaní, že v každém současném okamžiku jsme právě na konci, tedy spíše ve smyslu Werichova středověku.) A jsme v tom stavu, do kterého jsme se svobodně dostali. Do kterého jsme se dostali na základě mnoha staletí působícím faktorům svobodné vůle a tvořivosti, tedy nezávisle na vnějších vlivech a to i na Božské prozřetelnosti. Bůh naši cestu neovlivňoval, neboť proč by nám dával svobodnou vůli, kdyby později chtěl vážnějším způsobem zasahovat do našeho vývoje, v tom smyslu, že by ovlivňoval naši svobodu vůle a tedy i svobodu myšlení?
Došlo tedy k tomu, že na každé úrovni lidského vývoje, dosahovalo lidstvo jistého stavu vývoje mysli. Důležité je, že tento stav mysli si utvářelo svobodně, nezávisle na vůli Boží a tudíž nemohou býti principy „Božského chápání světa“ projektovány do našeho způsobu myšlení. Protože to je produktem vývoje na prozřetelnosti nezávislém a tudíž ani nemusí býti z hlediska božské podstaty nejen správné, ale dokonce ani nemusí býti na správné cestě k pravému poznání. Zkrátka a dobře je náš způsob uvažovaní jiný než způsob uvažovaní a bytí Stvořitele. A naše myšlenky nemusejí na vyšší božské úrovni dávat logický smysl. Stejně, jako nám by nemusely dávat smysl otázky neandrtálců, které by mohly znít např. takto: Kolik orlů má prst?

Proto klást otázky typu „Jak vypadá Bůh“ či snad dokonce „Zda může Bůh stvořit tak těžký kámen, který nezvedne“ znamená, klást otázky lidské. A to takové, že dávají smysl pouze člověku na dnešní úrovni vývoje, která však nikterak nemusí reflektovat pravou podstatu skutečnosti. A proto na ně nenalézáme odpověď, neboť prst orly nemá.
Zvídavý čtenář nyní dokáže odpovědět na otázku, proč Bůh dopouští války, vraždy a křivdy. Ne Bůh, ale člověk je dopouští. Protože z definice stvoření lidské bytosti vyplývá, že ta má svobodu ve svém tvoření. A tvoří-li války, vraždy, a násilí, je to pouze jeho svobodná vůle. Do které Bůh nezasahuje, protože proč by nám dal do vínku svobodu vůle a tvoření, kdyby nám ji později chtěl odebrat?

Velmi důležité pro věřícího i ateistu je uvědomit si tu skutečnost, že věci božské nemusí být popsatelné lidskými slovy a pochopitelné lidským rozumem. A že tomu tak pravděpodobně ani není. A že nemá valného smyslu klást otázky týkající se božského vzhledu, nebo jeho záměrů, protože na úrovni Boha tyto otázky nemusejí dávat a zřejmě také nedávají smysl. Že role člověka je svobodně se utvářet a svobodně tvořit a že jen na člověku záleží, jak naloží se svojí božskou podstatou. Že je v Božské moci, stejně jako v naší, zničit lidstvo, ale Bůh tak nečiní a má pro to své důvody, které možná nemusíme chápat, ale měli bychom následovat jeho vzoru.

Related Posts