Sedím na pyramidě
Široko daleko nikdo. A nic. Jen pyramida pode mnou. A pak nekonečná písečná poušť a nad ní modrá nebeská báň. Nikde ani mráček. Nemyslím na nic. To mám nejraději. Vypnutý mozek. Nikde žádný mráček, žádná myšlenka, žádná emoce. S vyjímkou jedné. Z hluboka se nadechuji a vtahuji do sebe vesmírnou lásku. Ve svém nitru k ní přidám svou lásku a s výdechem ji vysílám do celého světa. Ke všem bytostem, ke všem lidem. I k těm co mi ublížili nebo mě nemají rádi. Sedím na pyramidě a je mi tu krásně. Nechci odtud odejít, chci zde být pořád, na věky.
Přihlášení se do zpravodaje
Nechte se informovat o aktualizacích emailem.

Vadžrajogínka a Héruka

Možná jste v knize Květoslava Minaříka narazili na termíny Vadžrajogínka a Héruka. Potřebujete si co nejlépe představit Vadžrajogínku a hérukovu hůl. Snažili jste se proto zjistit kdo vlastně jsou. A narazili jste na to, že pod heslem Vadžrajogínka ani Héruka nejde nic vygůglovat. Před stejným problém jsem stál i já a předkládám Vám své řešení. Nejprve však citace z překladu, který publikoval pan Minařík.

„Je zářivě rudě zbarvená jako paprsky rubínu. Má jednu tvář, dvě ruce a tři oči. Pravice mává nad hlavou jiskřivým zahnutým nožem, jenž odřeže všechny myšlenky vzrušující vědomí. Levice drží krví naplněnou lidskou lebku před hrudí. Její ustavičná milost přináší blažené uspokojení. Na hlavě má korunu z pěti vyschlých lidských lebek. Její náhrdelník tvoří padesát krvavých lidských hlav. Je ozdobena pěti ze šesti symbolických šperků, přičemž chybí mast ze hřbitovního prachu. Pod paží má dlouhou hůl, symbol svatého otce Héruky. Je nahá v plném rozkvětu svého panenství šestnácti jar. Tančí, pravou nohu má ohnutou, chodidlo pozvednuté, levou nohou stojí na prsou nataženého lidského těla. Plameny moudrosti září kolem ní.“
[Tajemství tibetu 1 – Sedm tibetských textů, Květoslav Minařík, 217-218]

Termín vadžrajogínka je silně zavádějící, alespoň v dnešním kontextu. Neboť svádí k představě, že se jedná o ženskou jogíngu praktikující vadžrajánu, což je jiný název pro tantrajánu či mantrajánu. Těžko ale lze u takové osoby předpokládat tři oči, náhrdelník z lidských hlav ap.

Po nějakém bádání jsem dospěl k závěru, že Vadžrajogínka je jiný název Dákyni. Pod názvem Dákyně již lze najít například článek ve wikipedii a řadu obrázků na Google, v některých případech má opravdu rubínově červenou barvu, jak je popisována v knize K.Minaříka, kde se zřejmě jako na jediném místě vyskytuje termín Vadžrajogínka.

Na internetu jsem dokonce našel také velmi hezký obrázek Dákyně, který velmi přesně odpovídá popisu uvedenému ve výše zmiňovaném díle. Bohužel se mi nepodařilo zjistit jeho zdroj (byl v internetové seznamce).

Dákyně

Dákyně, zdroj neznámý

A Héruka je jiný název pro Dáku, což je mužský princip pro Dákyni.

Dákyně a Dákové jsou energie nebo ochranná božstva, která pomáhají člověku na jeho duchovní cestě. Dákyně odstraňují vnitřní překážky a Dákové vnější. Dákyně mohou být i vysoce realizované ženy, odkud zřejmě plyne Minaříkův překlad Vadžrajogínka (Nebo možná překlad někoho jiného – některé české překlady mají neznámého autora a není zcela jisté co K. Minařík přeložil sám a co opsal).

Několik citátů z knih Lámu Ole Nydahla

„Dákyně (skt.; tib. khando): Ženský buddha. V tibetském buddhismu označení pro partnerku na cestě k osvícení, také označení pro vysoce realizované ženy, které se mohou, jak se říkalo v Tibetu, volně pohybovat prostorem. Inspirují muže a dodávají mu sílu k aktivitě. Dákyně často vystupují jako nositelky nebo ochránkyně nejvyšších učení.“
[Jak se věci mají – Současný úvod do Buddhova učení, Lama Ole Nydahl, str 172]

„Dákyně je především ženský princip osvícení — prostor, intuice a moudrost. Mužské aspekty jsou radost, aktivita a soucit.
[Moudrost okamžiku: buddhismus Diamantové cesty v otázkách a odpovědích, Lama Ole Nydahl, str 84]

„Héruka nebo dáka je mužsky aspekt — radost objevující se z prostoru a aktivita, která je „druhou stranou“ moudrosti. Héruka je plný síly, na bedrech nosí tygří kůži, pod kterou je vždy vyobrazen s penisem v erekci. Vydává hluboké zvuky: „Rolo, rolo, hung, hung!“ Když je vzrušený, šlehají od něho jazyky plamenů. Má osm vlastností, takových jako síla, bezprostřednost atd. Na nejvyšší úrovni praxe, na které jde o sjednocení toho, co je mužské, s tím, co je ženské, umí udělat ze světa něco naprosto dokonalého.“
[Moudrost okamžiku: buddhismus Diamantové cesty v otázkách a odpovědích, Lama Ole Nydahl, str 88]

Leave a Reply