Až do doby nástupu Rhineovy školy se prováděly především kvalitativní experimenty. V nich se snažíme přenášet komplexní vjemy – obrazy, představy předmětů, ap. Je zde tedy objem informací v jednom přenosu větší, než při kvantitativních pokusech. Pro jednoduchost ve výkladu, zde zavedeme označení terč pro vysílaný obraz, nebo předlohu a odpověď pro obraz nakreslený percipientem. Dnes se opět používají především kvalitativní experimenty.      Nestává se často, aby byla odpověď naprosto shodná s terčem. Většinou jsou si pouze podobné. Tyto experimenty se provádějí následujícím způsobem. Provede se například deset pokusů, potom se předloží deset terčů i deset odpovědí nezávislému soudci nebo soudcům a ti se je pokusí, na základě podobnosti, spárovat. Výsledek se porovná se skutečností.
Jedním z prvních badatelů na tomto poli byl spisovatel Upton Sinclaire, který se svojí manželkou provedl, v letech 1928-1930, 290 přenosů. Z toho bylo 65 (23%) plně úspěšných, 155 (53%) částečně a 70 (24%) neúspěšných.
V novodobé psychotronické historii se provedla řada úspěšných kvalitativních experimentů. Za všechny zde uveďme opět pokusy s Urim Gellerem ve Stanfordském výzkumném institutu. Geller měl hádat třináctkrát, byla mu dána možnost, aby v případě, kdy si není jist neodevzdal žádnou odpověď, to se stalo ve třech případech. Zbylých 10 odpovědí bylo spolu s terči předáno dvěma nezávislým soudcům. V případech, kdy G odevzdal víc obrázků k jednomu terči, byly odevzdány společně jako jedna odpověď. Oba soudci určili spárování shodné se skutečností, ve všech desíti případech !!! Pravděpodobnost, že by se to stalo náhodou u jediného soudce je 1:(10!) tj. 1 : 3 628 800. Můžete si prohlédnout některé z oněch desíti přenosů na obrázku

Related Posts